Posílám vzkaz od Černých moří
hoří a boří se mosty v panice samoty.
Sedmkrát se Země otočí, aby se probudila
Sedmkrát se Země otočí, aby mohla spát
V prostoru úzkost, z úzkosti cesta.
Boří se, padá do kalu, příteli
Já byl jsem ospalý...cosi mě probudilo.
Pak byl jsem slepý,...a zůstávám...pokorně němým
(Paf.K.)
Je daleko, však blíž, než bys řekla,
dole ale výš, od toho pekla.
Nevidí jen slyší,
vnímá jak dýchá,
tajemství leží
na prahu ticha.
|
zpět texty